Většinou se historici shodují v tom, že nejstarší vnitrozemské cesty vznikaly podél řek. Ne že by jejich splavné vody umožnily s menší námahou překonávat vzdálenosti, ale že spíše byly během života putujícího člověka jen pomalu se měnícím ukazatelem směru k vytčenému cíli. Řeky jsou sice jedním z nejdůležitějších činitelů eroze . Přenášejí do moří 20 miliard tun zemského povrchu , ale tyto změny modelují na svých březích i kladné změny pro budování cest a umožňují cestovateli snadnější dostupnost z té jedné čtyřicetiny procenta vody, kterou nesou.
Můžeme předpokládat , že valná část západočeských řek je z geologického hlediska stará. Stejně můžeme se domnívat, že cesty podle řek vody sloužily i u nás hlavně pochodům moci politické,vojenské a církevní, ale v historické době sloužily postupně stále více obchodu. Těžko můžeme odhadovat začátky budování cest v naší kotlině soutoku čtyř řek, ale nemohlo to trvat dlouho poté, co se zde usídlili lidé bojující a obchodující. Římané zde sice do naší kotliny nestavěli své bytelné silnice , kdoví jak fortelné byly stezky Keltů, kteří zde putovali od opida k opidu. Rozvoj obchodu ve střední Evropě omezeně se rozvíjel už v době Sámově, ale významné míry už dosáhl v IX. století, kdy se na něm podílel i obchod zahraniční. Na západovýchodní spojnici z Kyjeva přes Krakov do Bamberku se severnější Prahou .V Praze ji přetínala severojižní magistrála z Poznaně do Salzburku ale i jiné dálkové cesty až do Říma. Na těchto trasách o něco později prý už náš první český král Vratislav II. z rodu Přemyslovců (+1092) začal jako první u nás budovat silnice. Nebyl to tedy římsko-německý císař Karel VI. (1685-1740), který s tím začal. Jemu patří snad zásluha o to, že jako první nechal vybudovat silnici mezi Vídní a Prahou.
Vyjděme z onoho úvodního předpokladu, že i pro Plzeň byly nejdůležitější cesty podél západočeských řek To neplatilo až pro Novou Plzeň, ale pravděpodobné déle než 200 let pro Plzeň starou. Podívejme se na to, co nám říká předhistorická mapa osídlení Plzeňska, na mapku slovanského osídlení západních Čech do konce století X, na nákres obchodních cest v západních Čechách ve 13. a 14. století a na skicu z práce o boji stříbrských o privilegovanou cestu.
Už seznam těchto toků a sídel nám potvrzuje předpoklady, že cest z Plzně na jihozápad musel být větší počet než je dnes. Dokládá to práce Jar.Tykače „Výčet tekoucích vod s vyznačením pásem“ In: Studie k soupisu obratlovců v Západních Čechách, Sborník městského historického musea v Plzni, X.,1934, 256 s. Už v té době se v ní se uvádí např. mnohem více potoků , než je tomu dnes.
Naše město Nová Plzeň měla v mnohém k dispozici zkušenosti Staré Plzně. Zkušenosti více než dvousetleté i v cestování přes Starou Plzeň. Nová Plzeň se mohla opírat o zkušenosti s cestováním za řízením kraje mežského, domažlického, klatovského, přes obchodní putování za obchodem pro velké tržiště a sklady i za řízením církevním.
Vrátíme-li se nazpět k historii nejfrekventovanějších plzeňských cest směrem na západ, můžeme začít s ŘEZENSKOU CESTOU , kterou známe i pod jménem Bavorská nebo Domažlická. Ta byla pravděpodobně nejstarším východištěm dálkové obchodní cesty do pozdějšího vnitrozemského Plzeňska . Šla po stopách prastaré evropské cesty od nejsevernějšího oblouku Dunaje, kde později vzniklo město Řezno (Radasbona, Castra regina, Regensburg). Její starobu dokládá už i predhistorické osídlení Keltů, kteří dali tomuto svému středisku nejstarší známé jméno Radasbona. Na tomto místě bylo kolem r. 90 po Kr. už zřízeno opevnění římské kohorty, v r. 179 po Kr. zde se usadila III. římská legie a svému táboru dala jméno tábora na řece Regen (Řezná). Řezno se postupně stalo do 6.století prvním hlavním městem Bavorska. Zde se shromažďovali křižáci v 11. a 12 století k cestám do Svaté země. Tudy ve 12. a 13.století procházel dálkový zahraniční obchod do Paříže, Benátek a Kijeva.Zde vznikl 1135 – 1146 známý kamenný most, který se stal vzorem pro pražský Karlův most.
Dost však o východišti v Řezně, pro naše pátrání po cestách z Plzně nebo k Plzni byla důležitější řeka Regen (Řezná), po níž zahajujeme cestování proti proudu vody přes Cham (Kouba), pak podle vod jejích přítoků , zejména podél řeky Chouba směrem k Eschelkam (Os) a dále Brodu nad Lesy (Furth im Wald.).. U nás pak už byl po jejím pokračování skok přes průsmyk Všerubský , Kdyni až do Domažlic.Tuto základní dálkovou cestu můžeme odedávna nazývat Domažlickou. Vlastně bychom měli o ní mluvit jako o stezce. Zprávy o ní máme už od IX.století, i když jistotu o ní dává až rok 1040.
Tato domažlická stezka měla však už tehdy druhou variantu z Chamu(Kouba) přes Mnichov nad Lesy-údolím Teplé Bystřice a dále průsmykem Domažlickým do Domažlic.. Ta byla nejobtížnější.
Dokonce mohli naši předkové putovat z Chamu (Kouba), přes Mnichov nad Lesy- Klenčí –Draženov a dále do Domažlic nebo do Horšovského Týna. Tudy se chodilo nejpozději, protože to byla cesta vedoucí nejobtížnějším terénem. Ať už z Domažlic do Horšovského Týna jste se tehdy mohli dostat směrem přes Stod, Chotěšov, Starou Plzeň a nakonec i do Nové Plzně . Tudy původně asi šel i tehdy v povědomí své svatosti Vojtěch z Říma. Stezek a cest podél řek a potoků z Bavorska od Řezna přes Šumavu bychom však nalezli mnoho, zejména ústících z pravé strany přítoků do řeky Náby . A nejen přes Šumavu, ale i Není jisté, kterou z těchto cest se ubírala vojska Oty II. ke střetnutí s s vojáky Boleslava II. Některé z nich však po založení Nové Plzně ztratily trochu na významu , i když se po stále přesunoval zatím ještě ve 14. století obchod z Vlach. Po některé z nich asi jel z Plzně v r. 1594 do Řezna Rudolf II. na říšský sněm. A to nepočítáme cestování jiných z Plzně přes Stříbro , Planou a Kynžvart do Chebu a dále přes Waldsase-Tirschenreuth, Weiden, kolem Náby také až do Řezna.
Domažlickou cestu z bavorského Řezna do Prahy v té době už můžeme později jako hlavní opouštět, protože pro Prahu se stala důležitější Zlatá stezka. ( Semita aurea, cesta česká, Via bohemica), která míjela Plzeň na přímější cestě přes Klatovy-Světlou-Koubu do Řezna Nebyla však pro Plzeňsko později nejdůležitější
NORIMBERSKÁ (Falcká, Říšská) se pro Plzeň i pro Prahu ve XIV. století stala důležitější trasou než Domažlická.Na ní nešlo jen o preferenci zahraničního obchodu po cestách až do Flander , Kolína n. Rýnem, Frankfurtu , ale i pro politické evropské styky za vlády Karla IV. Plzeň tedy profitovala na dálkovém obchodě hodně, protože se v ní sbíhaly různé cesty podél čtyř řek, přitékajících od bavorských hranic a vedoucí povodím Berounky do středních Čech až do Prahy. Všimněme si kolik teče vody v Západních Čechách směrem k Plzni od Šumavy a od Českého lesa :
Spojnic mezi ¨bavorskými a plzeňskými řekami a podle nich vedoucími stezkami a později cestami muselo tedy být od začátku povicero. Nedivme se proto, že třeba nevíme po které z nich jel se svou manželkou Karel IV. Ve svém dopise z 17.VI.1360 píše, že jel do Norimberka z Karlštejna přes Žebrák, kde byl v poledne a na večeři chtěl si ještě prohlédnout Plzeň a do Norimberka chtěl dorazit už 24.VI.. Pravděpodobně jel podle nejstaršího norimberského kartografa Johannesa Etzlauba po nejznámější trase z Plzně přes Tlučnou-Nýřany-Kladruby-Bor-Tachov- Bärnau-Floss-Weiden-Hirschau-Sulzbach-Hersbruck- Lauf a Norimberk. Není však jisto, zda nejel však po druhé, kratší trase vedoucí přes Stříbro-Bor- Přimdu a dále na Rozvadov-Weidhaus-Leuchtenberg do stejného Hirschau..
Před dobou Karla IV. to rozhodování o cestách bylo ještě horší. Nebyly to ani po celou tu dobu historie už silnice, i když se o silnicích tvrdí, že je stavěl už první český král Vratislav II.(+ 1092) Mnohde to byly to stále nanejvýše polní cesty, po nichž cestovat vyžadovalo „obzvláštní křesťanskou trpělivost a dobrou konstituci tělesnou“. Mosty obvykle nebyly, přes vodu se cestovalo brodem, přes močály a bažiny kolem říček se musely stezky někde dokonce vyztužovat kameny a dřevy, aby mohl projít jeden soumar nebo jeden člověk za druhým .Tak o tom pojednává legenda Život sv. Vintíře o době po r. 1092.O tehdejších cestách z Břetislava II. se traduje, že už Zlatá stezka se nejen opravovala, ale na ní se už vybíralo i clo a souběžně s ní nesměla jít žádná cesta do Pasovska.
Ke konci éry Přemyslovců však už údajně jezdily po takových cestách lehké plachtové i těžké vozy z velkých měst, tedy i z Plzně do Prahy. Povozy odtud údajně jezdily jednou až dvakrát týdně do Norimberka a Řezna. Za vlády Václava IV. byla už opět obnovena výhradní práva silniční a údajně byla i zachovávána. Tak např. z Prahy do Plzně a z Nepomuka do Tachova nebo do Teplé obchodníci směli své zboží voziti pouze přes Stříbro a museli platiti i clo. Tak to tvrdí např. Ottova encyklopedie.
PRAŽSKÁ CESTA. Ještě se zmiňme o tom, jak se cestovalo z Plzně do Prahy. Cesta z Pražské brány vedla přes dva Pražské mosty , ten první přes mlýnskou strouhu a ten druhý přes Radbuzu. O tom prvním víme mnohé. Byť to byl nejstarší doložený most plzeňský , víme, že byl postaven roku 1520 mistrem zednickým Ondřejem (? Ondráčkem). To že vedl také přes mlýnskou strouhu dokládá Willenbergova veduta z roku 1602. Podle ní byl krytý a pravděpodobně dřevěný. Kolik na něm bylo kamene není už jasné. Není to ani patrné ze známého pohledu dobývání Plzně Mansfeldem v r. 1618. Teprve později někdy mezi polovinou 17. století a rokem 1750 postaven jako klenutý z pískovce. O tom druhém víme mnoho, kdy a kým byl přestavován, ale nejsme si jisti, kdy byl prvně postaven. Za mostem se cesta na Prahu stáčela po pravém břehu Radbuzy, později procházela dnešním pivovarem , dále pokračovala směrem k ke Sv.Jiří, kde přešla brodem přes Úslavu a pokračovala dnešní Doubravkou přes Újezd, Červený Hrádek, Kyšice,Rokycany, Žebrák, Zdice, Beroun až do Prahy.
Na závěr si připomeňme, že k historii plzeňských cest nám prakticky moc nepřidají mapy, a to zejména ne první česká mapa Mikuláše Klaudyána z r. 1518, vytištěná v Norimberce. Pro historii plzeňský cest nám nepomůže ani mapa rytce a tiskaře Wilhelma Janszoona Blaeua (1541-1638).¨, na jehož mapě je také už uvedena Plzeň. Možná, že k té Plzni trochu přispěl i Tycho de Brahe, jeho přítel.
.